Dolomity
     Jedinečná horská krajina Dolomit, ležící na průsečíku území osídlených třemi národnostními společenstvy - germánským, románským a slovanským. Severní hranice Dolomit vede údolími Rienza, Pustertal a po horním toku řeky Drávy. Na západní straně jsou hraniční toky řeky Eisack a Adige (Etsch), na východní straně Sextenbach a Piava. Vymezení jižní hranice oblasti je vykládáno poněkud volněji. Může být určeno buď údolími Fleimstal, Travignolo a Colbricon po sedlo Rolle a dále po linii od Fiera di Primiero přes Agordo po Belluno nebo také druhým možným způsobem - od Trenta přes Fersenbach a údolí Brenty až po ústí Cismone a dále podle toku této řeky po Primiero a odtud opět přes Agordo po Belluno na řece Piavě. Rozměry takto vymezené oblasti činí od severu na jih zhruba 60 km, od západu na východ pak přibližně 75 km - ovšem vzdušnou čarou.
     Známí znalec Dolomit Gunther Langes zde napočítal kolem sedmi set "samostatných skalnatých hor" a na nich přibližně více než 1000 horolezeckých cest. Přibližný počet 80 "opravdových" zajištěných cest lezeckého charakteru se proti tomu může zdát málo, jenže právě po těchto "via ferratách" stoupá každoročně k vrcholům mnohem více lidí, než na všech horolezeckých cestách dohromady.
     Do žádné jiné horské oblasti na světě se necestuje rok co rok v hlavní sezóně tolik vysokohorských turistů a horolezců s prioritním cílem "dělat" výhradně nebo téměř výhradně zajištěné cesty. Na své si přijdou všichni: "normální" turisté se skromnějšími cíli, kteří se odváží jen na lehčí cesty, stejně jako technicky zdatní a zkušení "labužníci", kteří "kmitají" od jedné sklaní direttissimy s ocelovými jistícími lany ke druhé. Cesty jak se zde s nimi setkáváme mají různou kvalitu umělého zajištění. Vedle perfektně zabezpečených a optimálně dimenzovaných cest lze ojediněle narazit i na cesty zřizované dosti necitlivě v lámavé skále, vybavené nespolehlivě instalovanými nebo vyloženě nevhodnými umělými pomůckami, či dokonce pasáže, kde potřebné jištění buď zcela chybí a nebo je ve velice dezolátním stavu.
     Prakticky celými Dolomity se táhne dodnes patrný pás bojových pozic kolem bývalých   frontových linií z první světové války. Když v roce 1915 vyhlásila Itálie rakousko-uherské monarchii válku, vybudovali se na jižní hranici mocnářství armádní bojová postavení. Střed této linie zahrnoval právě Dolomity. Turistické cesty se změnily na bojové chodníky, z chat se staly vojenské opěrné body. Téměř tři a půl roku byly Dolomity dějištěm krvavých jatek. Historické prameny vypovídají o vleklých bojích o jednotlivé hřebeny a sedla, o útocích spojených s obrovskými lidskými i materiálními ztrátami.Tato vysokohorská poziční válka nepřinesla ani jedné z válčících stran žádný podstatný "zisk území", i když celkový počet mrtvých a těžce raněných byl obrovský. Na konci války roku 1918 zde zbyly ruiny, spáleniště a   zpustošená krajina rozbrázděna zákopy. Do dnešní doby se zde zachovaly zákopy, v hornině vystřílené rampy a pásy, kryty střeleckých hnízd a uměle vytvořené jeskyně - kaverny. Zjizvené betonové zdi starých bunkrů a pevnůstek leží dnes v krajině jako rozsypané stavební kvádry nějakého obrovského hradu a lze na ně narazit v neuvěřitelných výškách. Snad nikde jinde se zhmotnělá hrůza a děs první světové války nedochovaly v takové míře jako zde - ve skalním světě Dolomit.

Severní, severozápadní a západní část Dolomit
Sem patří skupiny: Peitlerkofel; Geisler; Puez; Schlern; Rosengarten; Langkofel; Sella; Marmolada; Latemar; Pala; Monzoni; Costabella; Vallacia; Pragské Dolomity

Východní Dolomity
Sem patří skupiny: Tofana; Fanes; Buchensteiner Berge; Nuvolau; Hřeben Pomagagnon; Cristallo; Sextenské Dolomity; Marmarole; Sorapis

Jihovýchodní, jižní a jihozápadní Dolomity
Sem patří skupiny: Civetta; Moiazza; Schiara; Monte Grappa